Elektromagnetické relé

Elektromagnetické relé je elektromechanický spínací prvek, který využívá magnetické pole vytvořené průchodem elektrického proudu cívkou k mechanickému přitažení kotvy a tím k sepnutí nebo rozepnutí elektrických kontaktů. Jedná se o jeden z nejstarších a stále nejpoužívanějších automatizačních prvků, jehož princip se od vynálezu v 19. století zásadně nezměnil.

Konstrukce elektromagnetického relé

Konstrukce elektromagnetického relé se skládá z cívky navinuté na jádře z magneticky měkkého materiálu, pohyblivé kotvy, pružiny zajišťující návrat kotvy do klidové polohy a sady kontaktů. Když cívkou protéká proud, vzniká magnetické pole, které přitáhne kotvu a ta mechanicky přepne kontakty. Po odpojení proudu pružina vrátí kotvu do výchozí polohy a kontakty se vrátí do klidového stavu.

Kontakty relé

Kontakty relé se označují podle konfigurace. Spínací kontakt (NO, normally open) je v klidovém stavu rozepnutý a po aktivaci relé se sepne. Rozpínací kontakt (NC, normally closed) je v klidovém stavu sepnutý a po aktivaci se rozepne. Přepínací kontakt (CO, changeover) kombinuje oba typy a má společný vývod, který se přepíná mezi dvěma polohami. Relé mohou mít jeden nebo více nezávislých přepínacích kontaktů, označovaných jako SPDT (jednopólový přepínací), DPDT (dvoupólový přepínací) nebo 4PDT (čtyřpólový přepínací).

Výhody a nevýhody elektromagnetického relé

Hlavní výhodou elektromagnetického relé je galvanické oddělení řídicího obvodu (cívky) od spínaného obvodu (kontaktů), schopnost spínat střídavé i stejnosměrné zátěže, velmi nízký odpor sepnutých kontaktů (minimální úbytek napětí a zahřívání), schopnost spínat vysoké proudy a napětí a jednoduchá diagnostika stavu (slyšitelné cvaknutí, vizuální indikátor). Nevýhodou je omezená životnost mechanických kontaktů (typicky 100 tisíc až 10 milionů spínacích cyklů), pomalejší spínání oproti polovodičovým relé a možnost jiskření na kontaktech při spínání induktivních zátěží.